» ÚVOD |  SLOŽENÍ TEAMU |  LOVECKÉ AKCE |  SBTC CZ AKCE |  NAŠI PSI |  NOVINKY |  STAF BULL SHOW |  F1-TUG OF WAR |  STATISTIKY |  NADAČNÍ AKCE |  MEDIÁLNÍ AKCE |  TRENING AKCE |  CHOVATELSKÉ AKCE |  BULL TRENINGY  |  KAMARÁDI L.B.T. |  ODKAZY




JSME RÁDI, ŽE TENTO ROZHOVOR POMOHL VZNIKNOUT ČLÁNKU PRO FIRMU FITMIN NA BLOGU " VIMCIMKRMIM "
www.vimcimkrmim.cz/

Děkujeme za spolupráci LBT

PROBLÉMOVÉ CHOVÁNÍ PSŮ vůči lidem DOMINANCE, AGRESIVITA …… ?

Co si o tom myslí dlouholetý kynolog a trenér psů, převážně specializující se na plemena typu bull ? Danielovy jsme položili několik otázek a on se nám na toto ožehavé téma pokusil odpověď v následujícím rozhovoru.

Setkal jste se někdy skutečně s agresivním psem vůči lidem a co si myslíte o tom, když lidi tvrdí, že je pes agresivní ?
Předně bych rád na úvod za sebe poupravil tvrzení „agresivní pes“. Co je to skutečně agresivní pes ? Pes , který mě chce na potkání sežrat ? Pes, který útočí bezdůvodně ? Pes, který se narodil proto, aby zlikvidoval svého lidského chlebodárce? Ne, nemyslím si, že výraz agresivní pes je tím správným výrazem pro psí druh, jako takový. Já jsem se totiž za svůj pestrý kynologický život se skutečným agresorem vůči lidem nesetkal, a to se pohybuji převážně mezi bull and teriéry, kteří často bývají laickou, ale bohužel i kynologickou veřejností označováni jako obávaná tzv..“bojová plemena“. Když zapátrám do své paměti, vzpomenu si na tři psy, o kterých by se dalo s nadsázkou mluvit jako o agresorech, ale spíše než o agresivitu vůči lidem šlo o skutečně velkou dávku dominance, kterou aplikovali na všechno, co se je snažilo nějakým způsobem ovládnout. V jednom případě si myslím, že v tom sehrál svou roli podíl lidských vůdců, kteří psa nedokázali ukočírovat. V druhém případě byl vůdce v pořádku, pes sice ze začátku putoval od jednoho k druhému, než se zastavil u toho pravého a tam to začalo fungovat i když dokázal psa vést jen on sám a nikdo jiný neměl šanci, ale alespoň se docílilo toho, že v jejich vztahu to bylo v pořádku. A třetí případ byla fenka amerického pitbulteriéra, na kterou velmi rád vzpomínám, bylo to útulkové problémové zvíře, trénoval jsem jí dlouho, mě osobně nikdy nic zákeřného v rámci našich setkání neprovedla ač na trenéry z útulky čas od času aplikovala pro ně nepochopitelné agresivní útoky. Nakonec se zjistilo, že trpěla nějakými záchvaty způsobené vnitřní psychickou poruchou. Takže ani tito psi nebyli ve své podstatě agresivní a nezvladatelní, jen musí každý pes narazit na toho správného parťáka, což se každému nepoštěstí, v třetím případě se jednalo o zdravotní problém.

Jak se dá odhalit problémové chování (dominantní) podle gest mimiky psa a jaké jsou nejčastější projevy nestandardního chování u psů, které lze vypozorovat, nebo které jste vy vypozoroval.
Pokud se budeme bavit pouze o projevech dominance spojenou s mimikou, tak těch znaků může být vícero. Nejčastější projevy, které můžeme u psů pozorovat, respektive ty které jsem vypozoroval já a přisuzuji jim charakter „dominantní“, ale jestli bych to v souvislosti s položenou otázkou nazýval problémové, to si úplně nejsem jistý. Dominantní pes ještě neznamená, že je jeho chování vždy problémové. Pes chodící vzpřímeně, často mající ocas hodně nahoře, uši vztyčené a však tolerující svého pána, ještě nemusí znamenat problém. V případě obrátí-li se to proti majiteli psa, či jeho rodině a nebo se jeho nestandardní chování začne projevovat v prostředí, kde si to pán nepřeje, pak už to problém může být. Vyhrnuté pysky s obnaženými čelistmi ve výhružném postoji, na zádech pruh zvednutých chlupů…to vše rozhodně nevěští nic dobrého a někde se asi stala chyba.

S jakými druhy špatného chování u psů se nejčastěji setkáváte?
Tato otázka v podstatě navazuje na tu předchozí. Vždy je zapotřebí, aby pán byl ten, co rozlišuje, co je v dané situaci žádoucí chování a co je špatné chování. To je asi zásadní, co musím jako majitel - vůdce při vedení psa / smečky psů pochopit. Tolerovat jakékoliv projevy dominance ( natož „agrese“ ) vůči mně jako vůdci smečky je nežádoucí! Já osobně se setkávám se psy, kteří se většinou projevují jako bázliví, rozmazlení, s malým sebevědomím, někdy s projevy strachu před neznámem, uštěkaní jedinci, nesoustředění nebo naopak až s příliš hyperaktivními jedinci, a nebo zkrátka jen namachrovaní pesani, kteří jsou ve skutečnosti jen přemistrovaní strašpytlové. To vše bychom mohli klasifikovat jako určité druhy špatného nebo lépe řečeno nežádoucího chování.

Co psovi nedovolit a na co si dát pozor při projevech dominance?
To jsou pro mě strašně složité otázky, na které bych dokázal odpovídat nekonečně dlouho. Zkusím to hodně zkrátit. Pokud bude pes vůči mně jako pánovi, zkoušet nějaké projevy dominance, dám si určitě pozor, aby se tak nestávalo, např. při podávání krmení. Tato činnost je pro většinu naprosto stěžejním bodem, v tuto chvíli nebudu tolerovat psovi jakékoliv vrčení, i když mu do misky budu potřebovat sáhnout či misku odeberu po ukončení krmení. Každý pes by měl toto zvládnout. Tím ovšem nechci říci, že by pes neměl mýt u krmení svůj klid. Naopak! Pes potřebuje svůj prostor, své místo, to abych k němu přistupoval s úctou a má nárok na to, s pánem pomazlit se na gauči u televize. V případě zavelím- li já jako pán, že se jde spát a pošlu svého psa z gauče na místo, pes by měl bez problémů gauč opustit a rozhodně si nic proti pánovi nedovolovat. Opět vrčení či chňapání po ruce, která ho postrkuje z gauče dolů, toto chování není přípustné, stejně tak jako při projevu, kdy se pes snaží na nás naskakovat a imituje tak kopulační pohyby je to jeden z jasných příkladů, kdy si z nás náš pes dělá tzv. „dobrý den“ a ukazuje nám, kdo že tady šéfuje. Pes by zkrátka k svému pánu neměl ztratit důvěru a měl by se sebou nechat manipulovat při prohlídce u veterináře, při čištění uší, prohlídce zubů a dalších běžných životních úkonů. Takových příkladů bych mohl skutečně uvádět desítky.

Existuje nějaký obecný návod jak problémové chování u psů řešit, nebo je lepší ke každému psovi přistupovat individuálně podle jeho potřeb?
Krásně nám sled otázek na sebe navazuje. Řešení je na straně vůdce a záleží, kam až psovi povolí mantinely jeho chování. Na základě těchto imaginárních mantinelů, bude řešit i rozsah jeho nežádoucí chování. Všeobecně žádný manuál - návod neexistuje. Jak se sama dobře ptáte, ke každému psovy je totiž zapotřebí přistupovat individuálně, dle jeho potřeb. Ano je tu jakési jasné pravidlo odměna za dobré chování a uposlechnutí povelu. Za špatné projevy následuje přiměřený trest, zákaz činnosti, odvedení pozornosti od nežádoucího. Tyto principy budou v zásadě u všech psů fungovat dost podobně, snad jen jak jsme si řekli, je nutné přihlédnout na individualní charakter každého jedince. Např: že u jednoho psa, kde bude plácnutí po čumáku fungovat jako přiměřený trest a za minutu bude pes zase fungovat, tak jak potřebuju, ještě neznamená, že ve stejném případě u jiného psa to nebude trest přehnaný, neb pes je slabší v povaze a plácnutí přes papulu nemusí unést a bude pro další práci/komunikaci se mnou zrazen na půl dne. Takže paušalizace jedné metody na všechny určitě ne, jednoznačně jsem zastánce individuálních přístupů ke každému psu.

Je problémové chování v psovi už zakořeněno (předpoklad rasy, geny)? Nebo si myslíte, že je ovlivněno v průběhu života ?
Jedna lepší otázka než druhá jen co je pravda. Předem než odpovím, netvrdím, že někdo může mít názor jiný, to konec konců platí pro všechny odpovědi, které jsem zde uvedl. Je totiž možné na každou otázku, jednak odpovědět mnoha způsoby a stejně tak může být na jednu věc více názorů. Nicméně já jsem toho názoru, že určitý povahový rys - genový fond s ohledem na plemeno psa si jedinec nese s sebou již od narození. Procentuálně bych to vyjádřil asi 30 – 50 %. Jedná se o takový ten hrubý základ, pes bude tvrdší, pes bude slabší, pes bude akční, pes se rád mazlí, pes má rád lidi, pes rád loví, další je rozený obranář atp. Druhá polovina vlastností, tam bych zařadil většinu nežádoucího chování, ovlivňuje prostředí, ve kterém pes žije a jak je vychováván. Z toho jasně vyplívá, že si myslím, že veškeré problémové chování pes získává v průběhu svého života. Ne nadarmo se říká rčení „ Jaký pán, takový pes „

Jaké máte rady pro majitele psů, kteří řeší, že jejich pes je nezvladatelný?
Někdy je každá rada drahá. V takových to případech, kde je majitel psa přesvědčený, že už sám na psa nestačí a nedokáže mu najít směr, jakým ho patřičně vybít, socializovat či zvládnout jeho přílišnou hyperaktivitu, nebo přehnanou dominanci, která začíná obtěžovat pána, jeho rodinu nebo dokonce i jeho okolí, je rozumné si včas přiznat, což někdy může být problém, že jsem něco nezvládl a zajít někam do nějakého kynologického centra, vyhledat pomoc odborníka, trenéra psů. Myslím, že dnešní doba nabízí spoustu možností jak vám pomoci s výchovou, je jen zapotřebí vybrat tu správnou. Existují psí specialisté na různá psí plemena, různé psí problémy, různé psí metody výcviku či sportovního vyžití, na co je zapotřebí se při hledání pomoci zaměřit. Mnohdy však stačí svého psa pořádně vyběhat, zabavit a je po problému. Neb nevybitý pes zvláště pak ten dominantní-hyperaktivní jak si zde často uvádíme je jak časovaný granát pro svého pána i jeho okolí. Použiju svou starou otřepanou větu „ Unavený pes = spokojený pes, pán i jeho okolí. A možná ještě jedna preventivní rada : Až si štěně či mladého pejska přivedeme domů, určitě doporučuji zajít si na nějaké lekce socializace a základního výcviku. Tím určitě nikdy nic nezkazíme a leckdy předejdeme problému dříve, než k němu dojde.

Na závěr bych se chtěla zeptat, jak jste se ke své práci dostal a na nějakou zajímavou historku? 
K práci se psy jsem se dostal tak nějak přirozeně. Celý život mám po svém boku psa a zkrátka mě to s nimi baví.
Zajímavých historek by se našlo. Za mě je jedna velká historka život sám, který si bez psů nedokážu představit a kdybych je neměl, byl bych o spoustu historek zcela jistě ochuzen. Takže asi tak. Pořiďte si psa a zažijete jich spoustu. Ale prosím Vás akorát u toho používejme mozek, než si nějaké to zvířátko pořídíme, protože není to jenom o těch historkách na pár chvil. Je to plnohodnotný život s živým tvorem, se kterým je nutno počítat, ve všech životních etapách na více jak 10 let …..

Také by mě zajímal váš názor na to, proč si myslíte, že mají někteří lidé předsudkyvůči bull plemenům a proč je mít vůbec nemusí. Jaké vlastně toto plemeno je?
Ano máte pravdu proti teriérům typu bull, tu spousta předsudků bylo, je a asi i bude, zřejmě to nikdy nezmizí úplně, ale řekl bych, že se to za poslední roky celkem zlepšilo. Před 20 lety ta neznalost, byť jenom jednotlivých plemen, byla katastrofická. Dnes již lidé dokážou rozeznat Staffbulíka od Pitbula, což je pro mě určitý posun vpřed. Dále špatná informovanost o těchto plemenech, hlavně ze strany medií a určitý boom těmto plemenům, nijak zvlášť nepomáhá, ale i zde se situace rok od roku zlepšuje. A když už se tu bavíme o té dominanci potažmo agresi psů vůči lidem. Bylo by asi vhodné na závěr tohoto rozhovoru, těm co se prokoušou až sem na konec říci, proč lidi z bull plemen nemusí mít strach. Tyto plemena nikdy nebyla šlechtěna k boji proti lidem, vždy psi zápasili proti sobě, a nebo byli chováni pro lov divokých prasat, pomáhali odchytávat domácí dobytek či zabíjet krysy ve stájích a dolech. To všechno jsou určité „ bojové“ činnosti, které můžeme mít s bully spojené, ale agresivita vůči lidem, ta tam rozhodně nikdy cíleně šlechtěná nebyla. Takže předsudky z tohoto negativního chování nejsou na místě. A kdo někdy nějakého bull and teriéra vlastnil, tak ví, o čem mluvím. Jsou to věrní, oddaní, stateční psi, kteří navíc bezmezně milují svého pána, děti, rodinu a v nemalé míře i lidi jako takové.

VÉŘÍM, ŽE SKUTEČNÁ AGRESIVITA JE POJEM, SPOJEN PŘEDEVŠÍM S LIDSKOU ŘÍŠÍ. DO TÉ ZVÍŘECÍ JE APLIKOVÁNA JEN JAKO FRÁZE, KTEROU DOKÁŽE VYTVOŘIT JEN A JEN ČLOVĚK, TEN JE STRŮJCEM VŠECH NEGATIVNÍCH VLASTNOSTÍ, KTERÉ V TOM ZVÍŘECÍM SVĚTĚ BUDETE HLEDAT JEN VELMI TĚŽKO.

Daniel Žďárský