» ÚVOD |  SLOŽENÍ TEAMU |  LOVECKÉ AKCE |  SBTC CZ AKCE |  NAŠI PSI |  NOVINKY |  STAF BULL SHOW |  F1-TUG OF WAR |  STATISTIKY |  NADAČNÍ AKCE |  MEDIÁLNÍ AKCE |  TRENING AKCE |  CHOVATELSKÉ AKCE |  SLUŽBY |  KAMARÁDI L.B.T. |  ODKAZY




NAŠI MILÁČCI

Proč jsem na našich stránkách otevřel kapitolu media ? Zajímá mě mediální kolotoč kolem psů, které chovám. Začalo to v době, kdy mě bylo dvanáct let a začal jsem se věnovat lovecké kynologii . Tehdy jsme chovali loveckého psa slídiče kokršpaněla Alana *. Jednou mě jeden myslivec na honu vyprávěl, že vlastní dva anglické bulterieri a jednoho jezevčíka. Nebyl problém s nimi ulovit prase bez použití zbraně. Jeden bulteriér uchopil prase za rypák a druhý za zadní běh (nohu). Jezevčík pobíhal kolem a hlásil ( vyštěkával ) místo zmiňovaného zápasu. On pak jen doběhnul a jedním zárazem loveckého nože do šíje zvíře( kance ) usmrtil. Někdo by mohl namítnout , že je to trochu neetické zabití zvířete, ale na druhou stranu, co je lepší? Sednout si na posed s automatickou puškou, pozvat hosta ze západního Německa a počkat si na nic netušícího jelena o půl dvanácté na pastvě a na 0,5 kilometru ho zastřelit. Přijde mi lov na prase ve volné přírodě pomocí psů jako vyrovnanější a spravedlivější boj. Kanec mohl utéct, zabít psa nebo pes jeho. No nic, to bylo jen na úvod, kde začali mé počátky obdivu k těmto plemenům typu BULL. Tehdy jsem na myslivce koukal s otevřenou pusou. Od té doby jsem se zaujetím začal číst veškeré články o těchto psech, co všechno dokážou, jakou mají sílu, stisk. Dozvídal jsem se i negativní informace. Ještě jsem žádného psa podobného typu nevlastnil a přesto, mě vždy táhlo tyto plemena obhajovat a obdivovat. Dokonce jsem na to reagoval, v prvním nebo druhém ročníku na střední škole referátem o těchto bojovnících, kde jsem poukazoval na problém, který je často pouze v lidech jak s těmito plemeny naloží a předvedou je veřejnosti. Kdo psa z výše jmenovaných vlastní, ví, o čem je řeč. Časem jsem se osamostatnil a shodou náhod jsem se s jednou americkou stafordkou potkal a spřátelil. Dále si pořídil stafordširského bulteriéra a nakonec ke mě osud přivál ještě neméně obávaného amerického pitbulteriéra a jsme kompletní.
Ale k věci. Media velmi rádi píšou o čtyřnohých zabijácích, o pořádaní nelegálních zápasů nebo o různých napadeních člověka. Je to určitě zajímavější, než psát článek o napadení pudlem či jezevčíkem. Sám znám případ, kdy jezevčik pokousal vlastního člena rodiny (dvanáctiletou holčičku), když se ho pokoušela shodit z pohovky, aby si mohla také přisednout. Vrhl se jí do obličeje a způsobil ránu na čtrnáct stehů. To už je pro media méně zajímavé. Fotka malého dlouhosrstého jezevčíka na vrchní stránce novin s nápisem: "JEZEVČÍK BRUTÁLNĚ NAPADL SVOU RODINU", nikoho ze židle při nedělním obědě nezvedne. Když ale dva pitbulteriéři napadli bez důvodně (nesnáším slovo bez důvodu) malého chlapce, hned je o čem psát. V novinách fotka pitbulteriéra s vyceněnýmy zuby přes celou stránu. Při nedělním obědě nám právě zaskočilo. Jak říkáme my s Pavlem (jednatel L.B.T):"PITBUL JE MEZI FORMULEMI - F1, O F3000 SE TOHO TAKY MOC NENAPÍŠE." Při této myšlence mě napadá ještě jedno krásné přirovnání:" když vás napadne malý štěkající vesnický voříšek při jízdě na kole, dá se poměrně snadno zastavit, z kola slézt, psa okřiknout, v nejhorším ho mírně nakopnout a je po problému. Většinou Vám zbude poškrábané lýtko či roztržená nohavice. Kdyby v té samé roli byl některý z našich bojovníků, mohlo by to zkončit, jak zřícení letadla se stovkou pasažérů.U těch nevychovaných by byla ujma větší. Dál nemám co dodat, případ je stejný pouze s jinými následky. Stejně nikdo nezabrání havárkám osobních automobilů , kterých je po celém světě mnohonásobně víc, ani pádům letadel."
Neříkám, že vždy jsou na vině jen media. Někdy trošku přehánějí. Nechci nějak zvláš? obhajovat to či ono plemeno . Je samozřejmostí, a? jsem majitelem velkého či malého psa musím se chovat zodpovědně, tak jak mě přísluší, k tomu či onomu plemenu. Vědět kdy, kde, jak a co si se svým psem mohu dovolit. Například vim, že pes nemá 100 % přivolání, nepouštím ho tam, kde ho nezavolám, vim, že si můj pes nehraje s ostatnímy psy, nebudu ho pouštět v parku, kde dalších deset lidí venčí své miláčky a vim, že dětské hřiště je pro děti, nebudu tam pouštět svého čtyřnohého miláčka, a? si o něm myslím, že je sebe hodnější. Když se tam někdo se psem přesto objeví, nebudu jako rodič dítěte hystericky ječet, skákat na kočárek, bouchat psa tím, co mě zrovna přišlo pod ruku a vnesu do situace víc škody než užitku. Vylekám tak všechny kolem, ale i psa a problém spíš přivolám. Mám psa, který běhá za všemi ostatními psi a chce se kamarádit. Musím mít taky na mysli, že né každý pes, je stejně kamarádský, jako ten můj a bude přivítání přátelsky přibíhajícího psa opětovat. Většina majitelů těchto plemen, mě dá jistě za pravdu a vzpomene si min. na jednu historku . Kdy máte svého „ zabijáka „ pevně pod kontrolou a naproti Vám běží kamarádsky vzhlížející hafík a vy voláte na panička/ku to není dobrý nápad, můj pes si nehraje a pán/dáma opětuje, můj nic nedělá a vy na to, ale můj a … hm pardon. Nebo naopak řekněme si na rovinu, někdy jste to mohli se svým bojovníkem podcenit a nezvládli jste danou situaci nejlépe zase vy. Kde je chyba, většina se háže na psi. Opak je pravdou, člověk je tou příčinou jen a jen člověk. Takže se vážení prosím zamyslete nad tím, co jsem vám chtěl naznačit, zvláště pak návštěvníkům této kapitoly . Jaký si na to uděláte názor a jak se k tomu postavíte nechám na každým z Vás. Já už jsem toho napsal dost a dost, pochybuji, že to všichni dočetli až do konce. Jestli ano, tak třeba lépe pochopíte, proč Vám tady na ukázku podsouvám pár výstřižků (článků) z několika novin a časopisů, které jsem si od střední školy vystřihoval, schovával a aby bylo vidět, že nekecám .


S pozdravem za L.B.T. Daniel a Zuzik

* Lucky ještě měla příležitost s kokrem Alanem strávit pár chvil než odešel do věčných lovišť.