» ÚVOD |  SLOŽENÍ TEAMU |  LOVECKÉ AKCE |  SBTC CZ AKCE |  NAŠI PSI |  NOVINKY |  STAF BULL SHOW |  F1-TUG OF WAR |  STATISTIKY |  NADAČNÍ AKCE |  MEDIÁLNÍ AKCE |  TRENING AKCE |  CHOVATELSKÉ AKCE |  BULL TRENINGY  |  KAMARÁDI L.B.T. |  ODKAZY




PARÁDNÍ VÝLET V ALPÁCH:

Na vrchol HOCHSCHWABU s Americkým Pitbulteriérem


SVĚT PSŮ 5/2017_Parádní výlet s pitbulem.../


Žádné lanovky, koňské drožky ani stánky se suvenýry. Hochschwab je království horské přírody, do kterého musíte pěkně po svých. Kromě turisticky značených cest a dvou možností přenocování přímo na hřebenu tu nehledejte žádnou „infrastrukturu“, zato dalekých vyhlídek si z holého hřebenu užijete víc než dost.
A to byl přesně ten důvod, proč jsem se rozhodl zdolat právě Hochschwabské pohoří na východě Štýrska v Alpách. Celý okruh má něco kolem 24 km, kdy celkové převýšení asi na 11 km dosahuje bezmála 1000 metrů, což není úplně málo, a pěkně jsme se při prvních kilometrech nadřeli. Ano, správně jste postřehli, že mluvím v množném čísle. Dlouho jsem přemýšlel, koho z kamarádů na tento výstup pozvu. Pár přátel jsem se zeptal, avšak bez úspěchu. Kdo však nezklame nikdy, je čtyřnohý přítel, a nápad, s kým že to pojedu, byl na světě. Kilda (tak se jmenuje můj americký pitbulteriér) nikdy neřekne ne a šel by se mnou dělat cokoliv třeba na kraj světa. A tak jsme vyrazili. Jako záchytný bod naší výpravy jsme si zvolili vesnici SEEWESEN (974 mn. m.), kde jsme také nechali auto a pokračovali do sedla Seeberg (1246 mn. m.). Cesta zde stoupá nejprve mírně lesem, asi po hodině se však pěšina zúží na minimum a hlavně nabere na strmosti. Při výstupu mezi kosodřevinou budete dokonce potřebovat i ruce. Já je však nepotřeboval, neb jsem využíval tahu Kildy, který mě neustále pobízel kupředu. Tady jsem byl opravdu rád, že jsem mohl zužitkovat jeho fyzičku, kterou má díky sportům, které s ním od malinka provozujeme. Je zvyklý neustále něco tahat, miluje všechny disciplíny, které mají co dočinění s pullingem. Roztáhnout dvoutunový auťák plný dětí není žádný problém. Takových závodů a předváděček už má za sebou, že ho 80kilový páníček s batohem na zádech nemůže rozhodit.
Tento nejnáročnější výstup na hřeben AflenzerStaritzen (1750 m n. m.)jsme absolvovali za necelé dvě hodiny. Pak už bylo všechno mnohem veselejší. Kilda dostal na chvilku volno a bylo radost ho jen tak pozorovat, jak si bezprizorně užívá pobíhání po místních horských lukách, za které by se nemusela stydět lecjaká golfová hřiště. Celou tuto parádní podívanou nám přerušil horský svišť, který na Kildu hvízdnul a vyprovokoval ho tak k neplánované hře na schovávanou. Raději jsem však tyto hrátky přerušil, neb jsme se nacházeli v chráněné krajinné oblasti a je třeba mít psa pod kontrolou, nejlépe na vodítku, a tak se taky stalo. A jak se později ukázalo, šlo o dobré rozhodnutí, protože toto nebyl zdaleka první zástupce horské přírody, který nás při naší cestě poctil svou návštěvou. Dalšími obyvateli nekonečných hřebenů byla stáda kamzíků, a dokonce se nám podařilo pozorovat i stádo kozorožce horského. Rozhodně bylo na co koukat.
Doprovázen zvědavými kamzíky jsme se rázem ocitli na prvním výraznějším vrcholu KrautgartenKogel (1988 m n. m.), odtud se cesta dlouho drží dvoutisícové vrstevnice, později musíte ještě projít hlubokou, nádhernou krasovou depresí Ochsenreichkara teprve potom začne dlouhé, byť mírné závěrečné stoupání k chatě Schiestelhaus, která nám po bezmála šestihodinovém pochodu posloužila k přenocování. Celé pohoří je dost náročné přejít na jeden zátah. Takže zastávka s noclehem na chatě Schiestelhaus (ta leží ve výšce 2154m n. m., na krátký dohled od nejvyššího bodu pohoří vrcholu Hochschwab) přišla vhod. Navíc jen co jsme zabouchli dveře od chaty, rozpoutalo se venku pravé „ letní “ počasí. V srpnu začalo sněžit a teploty klesly na minusové hodnoty. Nebylo vidět na krok a vítr fičel o sto šest. Takže perfektně načasovaný příchod do vyhřáté horské chatičky, která byla (na, to že se nacházela ve 2000 m n. m.) komfortně vybavena. Jde totiž o jednu z prvních tzv. pasivních (energeticky neutrálních) staveb ve vysokohorském prostředí vůbec. Elektřinu zde generují solární panely a zdrojem vody jsou výhradně atmosférické srážky, sbírané do obří nádrže. Vyčkávali jsme příchod jara, až se příroda umoudří a povolí nám závěrečný výstup na samotný vrchol. Ten den jsme se už nedočkali, a tak jsme se s Kildou nasytili, napili a pohodlně se smotali do dek na matraci v našem provizorním pokojíku, který nám byl pro tuto noc přidělen. A jak se říká ráno moudřejší večera.
Ráno moudřejší nebylo a zima v létě pokračovala i tento den. Nebylo vidět na krok, sychravo a štiplavý vítr se zmrzlým deštěm neustával. Nemohl jsem čekat další den, měl jsem jídlo a prostředky pouze na jednu noc. Takže jsem zavelel „Kildo, vyčůrat a jde se.“ Za normálních letních podmínek by to byl celkem pohodový, závěrečný půlhodinový výšlap, ale za těchto okolností se z toho vyklubal středně náročný, ne-li náročný výstup. Já na víc v kraťasech a v šusťákové bundě a Kilda vypadal, že by potřeboval vestičku stejně jako já péřovku  No museli jsme se spokojit s tím, co máme. Kildovi jsem aspoň ze svého obětoval šátek na krk a šlo se. Teď už to přece nemůžeme vzdát. A tak se taky stalo, i přes všechny nesnáze, které nám příroda nachystala v samém závěru výstupu, jsme vrcholu HOCHSCHWABU (2277 m n. m.)zdolali.
Mohutný vrcholový kříž na Hochschwabuje lákavým cílem pro každého, kdo se rozhodne majestátný vrchol zdolat a sledovat odtud slunce, jak zapadá mezi horské hřebeny východních Alp, je zážitkem, který z paměti jen tak dlouho nevymizí. Nám sice matka příroda slunce neukázala, to nám klidně vzít mohla, na to má nárok a s tím neradno bojovat. Ale co nám nikdo vzít nemohl, to byl náš společný zážitek. A tak se stalo, že americký pitbulteriér stanul na vrcholu HOCHSCHWABU.

Text : Daniel Žďárský
Foto : Daniel Žďárský


Více foto HOCHSCHWAB/